Polyethylen je syntetický polymer, který se běžně používá v průmyslu k výrobě plastových výrobků, jako jsou obaly, fólie, lahve a další produkty. Polyethylen patří světově k nejrozšířenějším plastům. Vyrábí se ve dvou typech: PE s vysokou hustotou, který sloužil na výrobu lahví, plastových nádob a trubek, a PE s nízkou hustotou pro výrobu plastových sáčků pro různé účely.
V umění se polyethylen uplatňuje zejména díky svým specifickým vlastnostem, jako je flexibilita, odolnost vůči vlhkosti a chemickým vlivům a snadná tvarovatelnost. Využili jej ve svých landartových akcích Christo (1935–2020) a Jeanne-Claude (1935–2009). Pracuje se s ním i jako se sochařským materiálem. Polyethylenové trubky použil v roce 1971 pro exteriérovou plastiku sochař Hans Nagel (1926–1978). Německý experimentátor Otto Piene (1928–2014) využil PE v roce 1976 v díle Anemones.
V bývalém Československu se polyethylen používal v oblasti užitého umění a designu. Prosadil se zejména při výrobě dětských hraček. V roce 1963 navrhla Libuše Niklová (1934–1981) pro n. p. Fatra unikátní sérii hraček (zvířátka a miminko) s harmonikovým trupem. Hračky byly provedeny z PE. Návrhářka využila měchovou trubici ze splachovací nádržky, kterou proměnila v ohebný trup zvířat.
a literatura
Jaroslav Hlaváček, Výchova návrhářů hraček, Tvar, 1964, č. 1–2, s. 17.
Miroslav Schätz, Polymery ve výtvarné praxi, Praha 1976, s. 15.
Tereza Bruthansová – Petr Nikl, Libuše Niklová, Praha 2010, s. 76.
Martina Weinhart (ed.), Plastic World, Berlin 2023, s. 118–119.
