Fatrokart (také fatrokard) je materiál z tvrdého PVC (PVC-U, neměkčený polyvinylchlorid), ze kterého se vyráběly folie a desky. Fatrokard, vyráběný od počátku 50. let 20. století n. p. Fatra Napajedla, se používal například při tvorbě reliéfních trojrozměrných map, které byly exportovány také do zahraničí. Mapy byly barevně ofsetovým tiskem vytištěny na fatrokart, který byl následně tvarován.
Materiál našel využití také ve výtvarné praxi. V roce 1967 jej v experimentálních plastikách s názvem Hedvábník morušový použila progresivní konceptuální umělkyně Jana Želibská (nar. 1941). Objevuje se i v tvorbě dalších experimentálních tvůrců např. v dílech slovenského performera a malíře Alexe Mlynárčika (nar. 1934) nebo v tvorbě grafika a multimediálního umělce Ivana Štěpána (1937–1986).
a literatura
Richard Bláha, Přehled polygrafie, pomocná kniha pro odborná učiliště a učňovské školy, Praha 1963, s. 342.
Otakar Tichý – Rudolf Švec, Matematický zeměpis a kartografie: učebnice pro pedagogické fakulty, Praha 1970, s. 287.
Ludo Petránský, Polymúzický priestor v Piešťanech, Výtvarná práce XVIII, 1970, č. 17, s. 3.
Vojtěch Pícka, Plasty a pryže v přípravě stavební výroby, Praha 1979, s. 138.
