Fotografika (foto–grafika) je výtvarná tvorba na pomezí fotografie a grafiky. Je zaměřená na vytváření vizuálních děl pomocí fotografických metod, a to jak v klasické analogové, tak (v současnosti) i v digitální podobě. V období druhé poloviny 20. století vznikala fotografika díky méně obvyklým fotografickým laboratorním technikám, které umožňovaly upravit fotografii takovým způsobem, jehož výsledkem je obraz s grafickým působením.

Promyšlená přeměna fotografie ve fotografiku měla zvýšit estetické působení fotografického obrazu. Pro vznik fotografik se využívaly různé metody práce s fotografiemi, např. použití rastru (přirozeného zrna; zrnitost se stala výrazovým prostředkem a plochy o různých sytostech šedé se změnily v soustavu černých teček o přiměřených průměrech), fotomontáže, optické simultánní fotografie, dělení tónů za použití mezinegativů atp. Za vhodnou metodu byl považován Sabattierův efekt (převrácení tónových hodnot, tedy bílé na černou barvu), způsobený nadměrným osvitem citlivého materiálu. Se Sabattierovým efektem pracoval už v roce 1930 Man Ray, který stejně jako László Moholy-Nagy zhotovoval také fotogramy, tedy snímky bez použití fotoaparátu.

Výstupem fotografiky byly většinou kontrastní černobílé kompozice nebo experimentální fotografie, které kladou důraz na černobílý obraz, jemné linie a strukturní plochy, čímž se blíží grafice.

Fotografiky se častěji používaly od počátku 60. let 20. století – v zahraničí i v českém prostředí. Uplatňovaly se na obalech gramofonových desek nebo na plakátech. Do umění ve veřejném prostoru pronikly více až v 70. a 80. letech. Překážky využívání fotografie v těchto souvislostech ozřejmuje dobový tisk: „Architekti, grafici a průmysloví výtvarníci byli až do nedávna výhradními autory dezénu pro nejrůznější životní potřeby i prostředí. Interiér dlouho zůstával v zajetí starého klasického pojetí. (...) Zde se objevovala výtvarná díla klasického typu (olejomalba, barevná grafika, akvarel, gobelín, mozaika, porcelán, mramorové sošky atd.). Fotografie jako dekor se nejvýše uplatnila v méně významných veřejných místnostech, na chodbách a v náborových kancelářích. (...) Jako by byla příliš levná, snadná nebo dokonce méněcenná. To, co se nedařilo obrazové a portrétní fotografii, podařilo se fotografice v různém směru.“

Fotografikami se často zabývali profesionální fotografové. Z významných jmen české fotografie můžeme uvést např. bratry Prokopa Paula (nar. 1939) a Pavla Paula (nar. 1936), kteří zhotovili fotografiky na sololitových deskách pro vnější stěnu balkonu estrádního sálu Kulturního domu Sítná v Kladně (1973). Nebo významnou fotografku Dagmar Hochovou (1926–2012) a její fotografiku ve vstupní hale kina Hutník tamtéž (1973), na níž spolupracovala s Alenou Novotnou-Gutfreundovou (1921–2003). Mladší generaci zastupuje Miroslav Sychra (nar. 1950), který vytvořil fotografiku pro čelní stěnu zasedací místnosti projekční kanceláře v Olomouci (1988), a Petr Sikula (nar. 1941), jehož fotografika s motivem stromu vznikla pro interiér domova důchodců v Ostravě-Zábřehu (1984).