Silon je obchodní název polyamidového vlákna typu 6 (polykaprolaktam), které se vyrábělo v Československu jako varianta umělého vlákna nylon. 

Materiál se začal vyrábět v průběhu 50. let 20. století, zásadní objevy nutné pro jeho produkci však učinil Otto Wichterle při výzkumu polyamidů již o deset let dříve. Na Baťově výzkumném ústavu ve Zlíně už na počátku 40. let Wichterle vypracoval výrobní postup k přípravě kaprolaktamu, výchozí sloučeniny pro jeho výrobu. Ten se měl původně jmenovat winop (podle tří spolupracovníků: Wichterle, Novotný, Procházka). Průmyslová výroba silonu byla v novém závodě v Plané nad Lužnicí zahájena v roce 1950. V 80. letech se zde vyrábělo až 800 tun filamentů ročně, v současné době se však polyamidová vlákna v ČR nevyrábějí.

Silon byl jemný, bezbarvý, lesklý, pevnější než vlna a bavlna, neabsorboval vlhko a dobře schnul. Velkou oblibu tak okamžitě získal v oděvním průmyslu. Své uplatnění našel i ve výtvarné praxi. 

Silonová tkanina byla využívána jako podklad pod filmové tisky a malbu. Takto vzniklé textilie se využívaly jako dekorativní závěsy či opony ve veřejných prostorách. Ručně tištěné a domalované vzory na silonové textilii, provedené podle návrhu Aloise Fišárka (1906–1980), byly prezentovány již na výstavě Expo 1958 v Bruselu. Čtyřdílný závěs zde dekoroval okno Francouzské jídelny restaurace Praha. Opakovaně s materiálem pracoval Karel Lapka (nar. 1913). V textu, který publikoval v roce 1960, vyzdvihoval zejména transparentnost finálního díla, jejíž účinek přirovnával k efektu podobnému vitrážovému oknu. Lapka realizoval řadu silonových tištěných opon - například pro loutkové divadlo v Jihlavě (1959), kino hotelu Thermal (1976), divadelní sál v kulturním domě ve Veselí nad Lužnicí (1980).