Korozi odolná nebo také patinující ocel, známá pod obchodními názvy Corten či českou obdobou Atmofix, je skupina slitin vyvinutých k odstranění nutnosti používání nátěrových hmot. Patinující oceli obsahují měď, nikl, chrom i fosfor. Je-li materiál vystaven povětrnostním vlivům, získává povrch stálou a esteticky působivou rezavou patinu, která jej chrání před degradací.
První povětrnostně odolná ocel byla patentována v roce 1933 v USA pod obchodním názvem Corten. V roce 1938 byla podobná ocel vyrobena i v ostravských železárnách ve Vítkovicích, materiál se sice začal vyrábět, ale v zanedbatelném množství. Situace se změnila až v roce 1969, kdy se přikročilo k dalšímu výzkumu a vývoji. Nový typ oceli dostal název Atmofix (složený ze slov atmosféra a fixace). Zatímco atmofix byl brzy plně srovnatelný se zahraničními obdobami, problém bylo svařování a vývoj spojovacích materiálů. Rozmach povětrnostně odolných ocelí v Československu nastal v 80. letech, kdy materiál získal širší uplatnění nejen v oblasti energetiky (konstrukce stožárů přenosové soustavy) a technických staveb (např. mostů), ale také jako výrazový prvek architektury (opláštění budov).
Patinující ocel našla pro svoje specifické vizuálně estetické hodnoty využití i v monumentální výtvarné tvorbě. Vynikajícími příklady jsou plastiky Vratislava Karla Nováka – Pocta architektuře a Prstenec instalované v roce 1983 v České Lípě.
a literatura
Jindra Horáková, Rez která chrání, Svět práce VII, 1974, č. 17, s. 3.
Jan Sekera – Alena Křížová, Vratislav Karel Novák – Zveřejnění (kat. výst.), Moravská galerie v Brně – České muzeum výtvarných umění v Praze, 1993, s. 44–45, 84.
Virginia Costa, Modern metals in cultural heritage: understanding and characterization, Los Angeles 2019, s. 88–94.
Élodie Ternaux (ed.), Materials encyklopedia for creatives, Basel 2022, s. 92.
Vladislava Říhová – Zuzana Křenková, Plastiky ve veřejném prostoru, in: Kateřina Nora Nováková et al., V.K.N.: to je vše = that is everything, Jablonec nad Nisou 2023, s. 104–179.
