Paličkování je způsob spojování většího počtu (3–800) nití vzájemným překřížením a stáčením s cílem vytvořit průhlednou textilii – krajku. Paličkovat lze manuálně nebo za využití speciálních textilních strojů. Většinou se zpracovává bavlněná příze, zčásti i barvená, v menší míře se používají také lněné nebo hedvábné příze.

Příze je navinuta na paličky různých tvarů a velikostí, jednotlivé nitě jsou zachyceny špendlíky zapíchnutými v polštáři (herduli). Na herduli je upevněn také podvinek, tj. papír s nákresem předlohy, podle které se zhotovuje vazba krajky. Nezbytnou pracovní pomůckou jsou háčky různých jemností, kterými se ovládají („házejí“) nitě při vlastním paličkování.

Paličkovaná krajka se v socialistickém monumentálním umění uplatnila v podobě textilní tapiserie a volné prostorové instalace. Stala se reprezentačním prvkem československého designu na světových výstavách, především díky práci autorek, jakými byly Ludmila Kaprasová (nar. 1941), Marie Maťhová (nar. 1942), Bohumila Gruškovská (nar. 1928) a mnohé další. Zmíněné výtvarnice s krajkou pracovaly ve velkých formátech a využívaly nekonvenční materiály (len, juta, sisal aj.).

Monumentální dílo z paličkované krajky se objevilo například v interiéru kostela Nejsvětější Trojice v Jindřichově Hradci v rámci výstavy Ludmily Kaprasové. Za vytvoření unikátní tapiserie Pocta gotice získala Kaprasová na I. bienále krajky v Bruselu v roce 1983 nejvyšší ocenění Zlatou paličku.

Technikou paličkování byly zdobeny obřadní síně MNV (jednou z autorek byla například Romana Tůmová, 1950–2019) a také zasedací místnosti (např. krajka Lidmily Hromkové-Křečanové, 1933–1988, v interiéru OV KSČ v Písku z roku 1985). Paličkovaná krajka je také součástí výzdoby pozoruhodně intaktně dochované obřadní síně v „uranové“ Dolní Rožínce. Autorkou textilního obrazu z roku 1976 je Marie Maťhová. Techniku paličkované krajky na velkoformátové trojrozměrné práce využily také Milča Eremiášová (nar. 1938) v díle Vzlínání z roku 1976, Mária Danielová (nar. 1953) v práci Obelisk z roku 1985, Emílie Frydecká (nar. 1938) v realizaci Strom z roku 1980, Jana Slámová (nar. 1948) a další. Inovativně tuto techniku používala Marie Vaňková, která vytvářela monumentální prostorové krajkové objekty (např. Prostorová krajka, 1977).