Igelit je obchodním názvem měkčeného polyvinylchloridu (PVC) vyráběného od roku 1935 německým chemickým koncernem IG Farben. V Československu produkoval po druhé světové válce měkčené PVC podnik Fatra Napajedla pod názvem Fatrofan. V Německu se výraz igelit pro nechvalně proslulou činnost firmy IG Farben během druhé světové války přestal používat. V Československu se v běžném hovorovém jazyce naopak velmi rozšířil a začal se používat i pro označení fólií z polyetylenu a polypropylenu. Igelit je tedy v současnosti nespisovným a nesprávným označením měkčeného PVC. 

Měkčené PVC, které se vyrábí polymerací vinylchloridu, je bez plniv a barviv obvykle průhledné, ale může být i barvené. Má dlouhou životnost a umožňuje chránit předměty před vlhkostí a prachem.

Použití měkčeného PVC v podobě fólií je v umění 2. poloviny 20. stol. v československém prostředí méně obvyklé. S materiálem pracovala například výtvarnice Jana Skalická (1957–2015). Od roku 1981 začala kombinovat igelit s textilem, později vytvářet díla pouze z tohoto materiálu. Igelitovou fólii autorka vrstvila, upravovala, deformovala a spojovala tepelně pomocí žehličky nebo prošíváním na šicím stroji. V zahraničí tento materiál používala mimo jiné francouzská umělkyně Niki de Saint Phalle (1930–2002). Častěji než v sochařské tvorbě se s měkčeným PVC setkáme v designu. V 70. letech navrhla výtvarnice Libuše Niklová (1934–1981) sérii nafukovacích zvířat z měkčeného PVC, která byla populární po mnoho dekád.