Niťák je textilní výtvarná technika založená na specifickém způsobu tkaní. Technicky se jedná o šitou krajku. Při tvorbě niťáku jsou využívány prvky krajkářských technik. Textilní obraz vzniká proplétáním, protkáváním, uzlováním a smyčkováním na síti napnuté na lehkém napínacím rámu, který zůstává po dokončení díla jeho součástí. Základními materiály pro práci jsou režná nit (lněná, konopná), barevná i kovová nit, juta, upravené strojní provázky aj. Základní osnova je obvykle nepravidelná, někde řidší, jinde hustší. Pomocí „útku“ jsou tvořeny obrysové linie i plochy. Niťák se oproti vzdušné krajce vyznačuje jistou rudimentárností a statuárností. V závislosti na použitém materiálu může vznikat velmi rozmanitá „kresba“.

Poprvé tuto výtvarnou techniku použila v 50. letech 20. století česká textilní výtvarnice Luba Krejčí (nar. 1925), která ji také pojmenovala. Krejčí, jež často vystavovala také v zahraničí, vytvářela jak drobné práce ve své subtilnosti připomínající krajku, tak závěsná panneau nebo dokonce transparentní monumentální stěny určené k optickému členění interiéru. Práce na jednom niťáku, vyžadující nesmírnou trpělivost a preciznost, mohla trvat celé měsíce.

V 60. letech 20. století byla technika niťáku dále rozvíjena a lze se tak setkat také s „laminátovým niťákem“. Obraz z nití je dotvářen mj. slámou, korálky, moduritem či pytlovinou a je nakonec z obou stran usazen do laminátových desek.