Tombak (lidově tumpach či tompach) je označení slitiny mědi (80–95 %) a zinku, barvou podobné zlatu. Tombak je tedy mosaz s vyšším obsahem mědi. Jde o materiál měkký a dobře zpracovatelný. Má vyšší lesk než mosaz a také větší korozní odolnost. 

Od počátku 19. století byl tombak hojně využíván ve šperkařství, protože byl levný a pevný. Tombakové výrobky se daly navíc dobře postříbřit, pozlatit a smaltovat. Uplatnil se také v medailérství a užitém umění. V druhé polovině 20. století se s tombakem setkáváme i v uměleckých dílech určených do veřejného prostoru. Jako sochařský materiál byl v socialistickém Československu využíván pro reliéfy i monumentální exteriérové kompozice. Velmi oblíbený byl i v interiérovém designu – zejména při výtvarném ztvárnění vstupních dveří a mříží, osvětlovacích těles, plastických reklamních nápisů, informačních systémů a emblémů.

Monumentální sochařská díla provedená z tombaku má ve svém portfoliu absolvent pražské Akademie výtvarných umění Rudolf Svoboda (1924–1994). Jeho kinetické plastiky Pohyb hmoty pro Jihočeské strojírny ve Velešíně (1987) a Kalendář – hodiny na Pražském hradě (1980) kombinují tombak s ocelí.  Plastiky Atomový věk v budově Státní banky československé v Goethově ulici v Plzni (1982) a Květ v hale ubytovny v Koněvově ulici v Praze (1973) počítají s dokonalým leskem a zlatou barvou materiálu. S tombakem pracoval také sochař Miloš Zet (1920–1995). V roce 1972 vytvořil z tombaku Zlatý květ, který byl osazen v průčelí Kulturního domu AZNP v Mladé Boleslavi. Rok nato z materiálu vytvořil znak pro mladoboleslavskou budovu OV KSČ.