Macramé (v bývalém Československu označované také pojmem drhání) patří k nejstarším krajkářským technikám, jejichž původ je možné hledat v primitivních postupech spojování vláken uzly. Původně jednoduchý technický a především účelový prvek se stal později prvkem zdobným. Dekorativní způsob ukončování osnovních nití uzlíky byl používán v arabském světě ke zdobení šátků. Odtud také pochází označení techniky, jejíž název je odvozen od arabského slova migramah („šátek“), které se stalo základem francouzského výrazu macramé.

V Československu dosáhla technika macramé největší popularity v polovině 70. let. Tehdy se drhání věnovali nejen textilní výtvarníci, ale také široká veřejnost z řad laiků.

Technikou macramé se zabývaly například Marie Jiřičková (1943–2021), Ludmila Kaprasová (nar. 1941) a mnoho dalších umělců a umělkyň, kteří své drhané práce označovali jako tapisérie či gobelíny. Macramé se často uplatnilo i ve šperkařské nebo textilní tvorbě. V umění do veřejného prostoru není tato technika příliš častá. Jako svébytný příklad lze uvést drhanou tapiserii s motivem podobenství o zlých vinařích, kterou zhotovila v letech 1985–1986 pro modlitebnu ČCE v Mělníce Marie Jiřičková.