Macramé (v bývalém Československu označované také pojmem drhání) patří k nejstarším krajkářským technikám, jejichž původ je možné hledat v primitivních postupech spojování vláken uzly. Původně jednoduchý technický a především účelový prvek se stal později prvkem zdobným. Dekorativní způsob ukončování osnovních nití uzlíky byl používán v arabském světě ke zdobení šátků. Odtud také pochází označení techniky, jejíž název je odvozen od arabského slova migramah („šátek“), které se stalo základem francouzského výrazu macramé.
V Československu dosáhla technika macramé největší popularity v polovině 70. let. Tehdy se drhání věnovali nejen textilní výtvarníci, ale také široká veřejnost z řad laiků.
Technikou macramé se zabývaly například Marie Jiřičková (1943–2021), Ludmila Kaprasová (nar. 1941) a mnoho dalších umělců a umělkyň, kteří své drhané práce označovali jako tapisérie či gobelíny. Macramé se často uplatnilo i ve šperkařské nebo textilní tvorbě. V umění do veřejného prostoru není tato technika příliš častá. Jako svébytný příklad lze uvést drhanou tapiserii s motivem podobenství o zlých vinařích, kterou zhotovila v letech 1985–1986 pro modlitebnu ČCE v Mělníce Marie Jiřičková.
a literatura
Vojtěch Tilkovský, Lidová umělecká výroba a dnešek, Tvar XX, 1969, č. 8, s. 236.
MP, Tapisérie Marie Jiřičkové, Domov, Praha 1982, č. 6, s. 49.
M. Brož, Na obálce. Sborový sál na Mělníku, Český bratr LXIII, 1987, č. 8, s. 128.
Taťána Steiglová, Textilní slovník, Olomouc 2014, s. 5.

