Koženka je syntetická nebo také umělá kůže. Koženka se vyrábí potažením textilního podkladu (často polyesterové tkaniny) vrstvou polyuretanu, polyakrylátu nebo polyvinylchloridu nebo jejich kombinací. Tato vrstva může být dále upravena, aby působila dojmem skutečná kůže. V porovnání s koženými výrobky má však koženka o poznání kratší trvanlivost. Svrchní vrstva se obvykle po čase začne oddělovat od textilního podkladu. Koženka také není prodyšná.

V Československu se syntetická useň sériově vyráběla od počátku 50. let. 20. století. Od roku 1952 byla její výroba součástí nově vzniklého podniku Technoplast Chropyně. Část poptávky v této době ale stále uspokojoval import – dovozové koženky (např. Saromo nebo Box galon) byly využívány po celá 60. léta. V roce 1970 měl podnik Technoplast v portfoliu již 76 druhů koženek, které se distribuovaly pod různými obchodními názvy specializovaným odběratelům.  Například do obuvnictví směřoval barex – pevný a tvarově stálý materiál, který se měl vlastnostmi podobat přírodní usni. Umělé kůže bez textilního podkladu byly vyráběny pod názvy Plastik a Plastilak (lesklá verze).

V 60. a 70. letech 20. století se koženka stala populárním materiálem pro výrobu módního oblečení, obuvi a doplňků. Uplatnila se také v monumentální výtvarné praxi. Příkladem může být dekorativní stěna Vladimíra Preclíka (1929–2008) Jezero s lekníny z roku 1970, kterou tvoří černý koženkový podklad, rozdělený do čtverců, v jejichž středech jsou pravidelně umístěny květy. Koženková stěna byla vytvořena pro administrativní budovu Ingstavu v Brně. Kompozice z umělé kůže zdobily i prostory zasedací síně administrativní budovy n. p. Technoplast v Chropyni. Vytvořila je textilní výtvarnice Naděžda Hanáková (1925–2015) v roce 1979.