Barex je typ syntetické kůže (koženky) určené primárně pro výrobu obuvi. Materiál (poromerická plastická useň) byl vyvinut v závěru 60. let minulého století ve Výzkumném ústavu gumárenské a plastikářské technologie ve Zlíně. Výroba probíhala v n. p. Technoplast v Chropyni. Základ materiálu tvořila vyztužená tkanina, zabezpečující vhodné fyzikálně mechanické vlastnosti, společně s polyuretanovou hmotou. Třetí vrstvu, povrchovou, pak bylo možné různými způsoby tvarovat. V Čechách se barex vyráběl až do 21. století, avšak objem výroby podstatně klesl především kvůli levnější konkurenci z Asie a poklesu poptávky ze strany českých odběratelů. Materiál našel uplatnění i ve výtvarném umění. Koženka se objevila v nástěnných realizacích i trojrozměrných dílech.
a literatura
Vlastimil Boublík, Plastické hmoty v amatérské praxi, Praha 1963, s. 195.
Milena Majorová, Avšak dnešní situace je složitá, Vlasta , 1969, roč. 23, č. 26, s. 2–3.
Milena Majorová, Ze ševcovské říše, Vlasta 23, 1973, č. 36, s. 7.
Daga Minkewiczová, V místech kde zraje zítřek, Květy 23, 1973, č. 38, s. 4–5.
Novinky výzkumu vývoje výroby, Tvorba, list pro kritiku a umění, 1974, č. 15, s. 17.
(Reklama na Barex), Květy 24, 1974, č. 15, 11.4., s. 87.
Miroslav Schätz, Polymery ve výtvarné praxi, Praha 1976.
Stanislav Teršl – Magdalena Křesťanová – Martin Ullrich, Malá encyklopedie textilií a odívání, Praha 1987, s. 78.
Oldřich Sedlář – Bohumil Navrátil – Jan Kadlec, Pryže a plasty jako druhotné suroviny, Praha 1987, s. 73.