Linkrusty jsou omyvatelné plastické interiérové nátěry stěn, které se používaly především na chodbách, schodištích či vestibulech, a to zpravidla v bytových domech, zdravotních střediscích, školách a dalších veřejných budovách. Byly určeny do prostor, ve kterých se pohybovalo velké množství osob. Linkrusta je tvořena poměrně silnou vrstvou (až 3 mm), do které se záměrně vytváří hrubá reliéfní struktura.

Tradičně byla hlavním materiálem pro linkrustu olejová fermež, později se začala používat podstatně ekonomičtější varianta v podobě polyvinylacetátové disperze. Výchozími složkami pro olejový typ linkrusty jsou klih, fermež, křída, čpavek a email. Klih se nejprve rozpustí ve vodě, přidá se fermež a čpavek. Směs se doplní plavenou křídou, až vznikne tmel hutné konzistence. Nakonec se přidá email.

Tmel se nanáší širokou stěrkou na vhodně upravené zdivo nebo omítku (suchý, neutrální a pevný podklad). Jeho strukturu je možné upravovat například hřebenem, skleněnou lahví, malířským válečkem, kartáčkem, houbičkou, drátěnkou, prkénkem apod. Požadovaná struktura s charakteristickými špičatými výčnělky vznikne přiložením těchto předmětů do čerstvě nanesené hmoty a jejich odtržením. Po dokonalém proschnutí se plocha malby zbaví broušením ostrých hrotů a napustí se fermeží. Zcela na závěr je linkrusta opatřena emailovou, barevnou či bezbarvou vrstvou, nebo latexem. Technika linkrust byla velmi rozmanitá a bylo jí možné docílit mnoha typů povrchů, od výše uvedených nátěrů trhaných po „hadí nebo krokodýlí kůži“, „pomerančovou kůru“ nebo „tepané“ nátěry.

V oblasti umění do veřejného prostoru se linkrusta uplatnila při tvorbě monumentálních nástěnných kompozic, často dekorativního charakteru. Využil ji např. Antonín Gajdušek (1927–2001) pro kompozici díla ve vstupu do Zemědělsko-technické školy ve Starém Městě u Uherského Hradiště (1961). Motivem malby byl abstrahovaný svazek zeleniny, zátiší s ovocem, ryby a v centrální části zasadil kytici obilných klasů doprovázenou načepýřeným kohoutem. Téhož roku vytvořil Gajdušek linkrustu také pro budovu podniku Starorežná v Prostějově.