Araoptimix (ara-optimix, arachne-optimix) je textilní výtvarná technika, vyvinutá na počátku  80. let 20. století, určená pro rozměrné monumentální práce, zejména netkané textilní tapety. Název vychází z neformálního spojení názvů Arachne a Optimix, který popisuje přesný typ pletacího stroje a textilní techniky. Technologie Optimix vychází z principů klasické proplétací techniky realizované na stroji Arachne. Tato technologie se vyznačuje konstrukcí ze dvou systémů osnov: jedna z osnov je standardně vazná a zajišťuje soudržnost materiálu, zatímco druhá, vložená osnova, slouží buď ke zpevnění textilie, nebo k vytváření barevných či vzorovaných designů. Proplety Optimix se uplatňovaly jako podkladové textilie pro výrobu závěsových a dekoračních látek, dále jako podkladovky pro potisk a zejména byly využívány pro výrobu textilních tapet a opon. 

U zrodu techniky araoptimix ve Státním výzkumném ústavu textilním v Liberci stál textilní výtvarník Jindřich Švec (nar. 1927). Sám pak touto technikou provedl řadu monumentálních realizací. V roce 1983 Švecovy araoptimixy ozdobily legendární kino Illusion v Praze na Vinohradech, roku 1986 realizoval další pro hotel československo-sovětského přátelství na Jaltě. 

Araoptimix využívali ve své tvorbě i další umělci. Moderní technikou byly v Liberci realizovány např. návrhy Quida Fojtíka (1926–1995) – kompozice pro Dům ROH na pražském Dlabačově (1984), dekorace pro československé velvyslanectví v Bělehradu (1986). Řada araoptimixů vznikla podle návrhů Stanislava Kováře (1931–2017), Jana Simoty (1920–2007) nebo Ivany Slavíčkové (1932–1988).

Nejmonumentálnější realizací provedenou v technice araoptimix je opona Slunce pro pražský Palác kultury provedená podle návrhu Aloise Fišárka (1906–1980). Příprava realizace opony si vyžádala náročné experimenty, které musely zohlednit i váhu finálního díla. Výroba byla nakonec svěřena SVÚ v Liberci, který zvolil tehdy nový technologický postup.