Filmtisk (také filmový tisk) je zdokonalený rámový tisk. Tato unikátní technika umožňuje vzorování textilu jen v limitovaných sériích. Základem pro filmový tisk je šablona, jemné síto vytvořené z hedvábí, bronzových drátků nebo syntetických materiálů. Prvním krokem je vytvoření pauzy, což znamená překreslení vzoru na průsvitný papír, skleněnou desku nebo na filmové fólie. Návrh se přes pauzu na síto přenáší fotochemicky. Síto je opatřeno vrstvou želatiny, která obsahuje dvojchroman draselný, citlivý na sluneční paprsky. Na síto se položí průhledný materiál s vykrytými místy, který se prosvítí.

Na osvětlených místech vytvoří s podkladem chemickou reakci, která zpevní želatinu. Neosvětlená místa se opláchnou a umožní prostupnost barvám. Počet sít se odvíjí od počtu barev, pro každou barvu musí být vytvořena samostatná šablona. Filmový tisk se používá jako umělecká technika a má také svou průmyslovou podobu, která vznikla převodem z plochých šablon na válce, umožňující strojní tisk. V dekorativním textilu se filmový tisk používal např. na potisk ubrusů, které se vyráběly např. ve filmtiskové dílně ČFVU. Teoreticky se popisu techniky věnoval už v roce 1960 Karel Lapka (nar. 1913). 

Filmtisk se uplatnil také v uměleckých realizacích ve veřejném prostoru. Umělecké dílo v technice filmového tisku na lnu z ručních šablon vytvořil v roce 1983 pro školicí středisko Řevnice Jindřich Švec (nar. 1927). Technice se věnoval také Jaromír Hanzelka (1920–2015), který v roce 1983 vytvořil dekorační oponu umístěnou v interiéru ve velkém kinosále kina Družba v Uničově. Technice filmtisku se věnovali také manželé Alice (nar. 1946) a Alexandr (nar. 1948) Ulmovi. Do interiérů veřejných budov vytvořili např. kompozici na bavlněné podložce pro restauraci a odpočívárnu sauny v Kroměříži (1981) nebo na lněné podložce pro restauraci v Moravském Krumlově (1985).