Akryláty nebo polyakryláty jsou souhrnná označení pro polymery a kopolymery kyseliny akrylové a metakrylové. Využívají se přímo jako samotné polymery nebo např. vodné disperze. Nejčastěji se s nimi setkáme v podobě vláken, příměsí, nátěrových hmot, lepidel a mnoha dalších. Jsou dobře odolné povětrnostním podmínkám, světlostálé a transparentní. Pojivem akrylátových (též akrylových) barev jsou akrylátové pryskyřice, tvořící disperzi jemných částic ve vodě. Barvy na akrylátové bázi jsou ředitelné vodou, rychle schnou a po zaschnutí jsou nerozpustné. Vytvořená barevná vrstva je pružná, odolná a dlouhodobě barevně stálá. 

Akrylátové barvy se začaly používat ve 30. letech 20. století. Zprvu byly dostupné pouze v pastelových odstínech a měly mnoho nevýhod, zejména neschopnost pojiva absorbovat větší množství pigmentu. Změna přišla v roce 1949, kdy byly vyvinuty akrylátové barvy pojené terpentýnem, které bylo možné míchat s olejovými barvami. Výhodou těchto barev byla rychlost schnutí, díky níž se staly médiem vhodným pro rozměrná plátna. S materiálem začali okamžitě experimentovat američtí abstraktní expresionisté jako např. malíř Mark Rothko (1903–1970). V roce 1955 byly na trh uvedeny akrylové barvy ředitelné vodou, čímž došlo k masovému rozšíření média mezi výtvarníky. Čeští umělci, tvořící díla do veřejného prostoru, využívali akrylové barvy především pro velkoformátové malířské práce na plátně i dřevě a rozměrná dekorativní panneau.