Aradekor (také aradecor) je netkaná textilní výtvarná technika, která vznikla v 60. letech 20. století v závodě Elitex ve Kdyni. Za vývojem aradekoru stojí osobnost malíře Františka Šlegla (1921–1979), zaměstnance propagačního oddělení Kdyňských strojíren, který v roce 1966 na tuto technologii získal patent. Na vývoji netkané textilie spolupracoval s textilní výtvarnicí Miladou Hynkovou (nar. 1942).
Pro výrobu aradekoru je používán textilní stroj Arachne, typu BEVA 2500. Na textilní podložku s předkresleným návrhem kompozice se kladou vrstvy barevného rouna a česanců (nespředená vlna a chomáčky syntetických vláken). Barvy lze prolínat a klást přes sebe. Takto pokrytá obrazová plocha je přes vrstvu papíru a vlhké látky přežehlena. Následně, po sejmutí papírů a látky, je podložka se zafixovaným rounem a s novou vrstvou papíru (přišpendleného nebo přilepeného) vložena do stroje, který systémem jehel s háčky protahuje některé části rouna na rubovou stranu, kde je zasmyčkuje. Při pohybu směrem dolů nabírá háček jehly chumáčky vláken, protahuje je základní tkaninou a na rubu je splétá. Při pohybu zpět se háček jehly uzavře válečkem, aby nebyla protažená vlákna strhávána zpět. Po první fixaci lze na textilním obrazu pokračovat a celý proces ještě několikrát opakovat. Na závěr se rubová strana tapiserie zpevní například jutou a stroj naposledy proplete vlněná vlákna přes podložku. Aradekor je možno dále dotvářet plastickými, ručně doplétanými vzory, tkanými uzly, průhledy nebo aplikacemi v podobě korálků, případně kůže či jiných materiálů. V porovnání s art protisem, který je prošit silonovou nití, lze s aradekorem pracovat plasticky a výtvarník není v průběhu práce svázán prvotním návrhem. Výsledné dílo se tak od prvního průchodu strojem může do značné míry lišit.
Technice aradekoru se ve druhé polovině 20. století věnovala řada textilních výtvarníků a výtvarnic. Mezi jinými Kornelie Němečková (1932–2024), Miroslav Houra (1933–2006), Li Ki Sun Bejčková (1931–1999), Antonín Procházka (1935–1991) nebo Běla Suchá (1939–1986), která své práce s textilem nazývala „filcky“.
a literatura
Jiří Janoušek, Gobelíny Běly Suché, Mladý svět, 1971, č. 51, s. 27.
Josef Velek, Tisíc jehliček a barva mokré půdy, Mladý svět, 1975, č. 9, s. 9.
Pavel Hejduk, Barevná paleta obrazů i života, Tvorba, 1978, č. 13, s. 12.
Josef Velek - Vladimír Jiránek, Za vůní dřeva, bavlny a kůže: povídání o povoláních dřevozpracujícího, textilního a kožedělného průmyslu, Praha 1982, s. 67.
Markéta Vinglerová, Cesta k nové tapisérii. Od Protisu k Art Protisu, Aradecoru a Flordecoru, in: Textil v muzeu, Technické muzeum v Brně, 2017.



